(V pdf zde)
Rok 2005 byl 224.rokem potoleranční existence našeho sboru. Nemůžeme říct, že by se v něm stalo něco výrazně výjimečného a odlišného než v letech předchozích - nepovažujeme-li ovšem znovu a znovu za výjimečné právě to, že tu sbor stále je, všemožně a vytrvale rozvíjí svou práci a snaží se i v dnešní době hledat inspiraci v evangeliu Ježíše Krista. Proto neberte tuto zprávu jen jako suchý výčet toho, co se ve sboru stalo, ale také jako příležitost k vděčnosti a zamyšlení nad tím vším…
Středem sborového života jsou nedělní a sváteční bohoslužby. Loni jsme se k nim v Růžďce sešli 57krát při průměrném počtu 70 účastníků (o jednoho méně než předloni). Večeře Páně byla vysluhována 17krát (účast cca 49 přistupujících). K bohoslužbám na Bystřičce jsme se sešli 25krát (cca 16 - o jednoho průměrného účastníka víc - zřejmě přešel z Růžďky:-) Každé první a třetí úterý v měsíci se scházíme k bohoslužbám také na Malé Bystřici - loni 16krát (6 - úbytek 2, poslední dobou 4 i 2). Bohoslužby pro děti se zpravidla konaly první neděli v měsíci (i když ne vždy).V letošním roce úplně vymizela praxe toho, že by se na bohoslužbách podílelo více lidí - zdá se, že to nikomu neschází - alespoň to kazateli nikdo nedal (zřetelně) najevo. O to víc potěší, že mládež v poslední době zpívá při bohoslužbách téměř pravidelně. Po bohoslužbách je možnost setkání a sdílení se u čaje či kávy.
V loňském roce jsme opět uspořádali několik „sborových dnů“ se společným obědem a odpolední přednáškou a společným rozhovorem. V loňském roce byli našimi hosty: bratr Jan David ze Vsetína, který mluvil o křesťanské službě a Diakonii; bratr Štěpán Janča, farář v Orlové, který mluvil o misii; při shromáždění u pomníčku promluvil na téma „Odpusť nám naše viny“ bývalý synodní senior bratr Pavel Smetana a na podzim jsme spolu s bratrem Janem Hudcem, farářem v Liptálu mluvili o budování sboru. Na většinu společných sborových neděl byl poměrně dobrý ohlas - největší tehdy, když ani tolik nešlo o přednášku, jako spíš o společný rozhor - třeba právě ten o budování sboru. Pozvaní hosté zpravidla kázali, vedle toho jsme směli slyšet zvěstování evangelia též z úst sestry farářky Radky Včelné a bratří farářů: Jana Krupy, Tadeáše Stanieka, Oty Mikoláše, Tomáše Holečka, Jaroslava Vody, Pavla Fojtů, Blahoslava Hájka, Pavla Křivohlavého, Pavla čmelíka a také bratří presbyterů Jana Dančáka a Jana Kočíba. Všem patří dík.
V září se konalo pravidelné setkání seniorů, jehož přípravu si vzali na starosti sestra Marie Hurtová a bratr Jan Kočíb.
K biblickým hodinám jsme se opět scházeli od října do velikonoc. (název „Rozhovory nad Biblí“ se zatím neprosadil.) V první části roku jsme probírali nahodile různá témata a biblické texty (Job, Utrpení, Bible, Kniha Kazatel, Apokalypsa) od října se zamýšlíme nad Modlitbou Páně. K biblickým hodinám se scházíme v počtu 10-12. Potěšující je, že na ně přicházejí zástupci různých generací sboru - od mládeže, přes střední generaci až po ty věkově starší. Společné rozhovory bývají obohacující.
V loňském roce bylo zakončeno konfirmační cvičení slavností konfirmace 3 sester. Dvě z nich při sborových stále vídáme. Na podzim začal další cyklus konfirmačního cvičení - konfirmandů je 3 až 6, v poslední době spíše ta dolní hranice. Někteří dali přednost jiným aktivitám. O to víc těší společenství s těmi, kdo zůstávají. Stále znovu se opakuje, že zůstávají především ti, kdo mají zázemí víry ve svých rodinách.
Náboženství se učilo ve dvou skupinách - mladší děti ve škole na Bystřičce, starší v Růžďce ve škole a později především na faře. Probírali jsme evangelia a posléze s mladšími dětmi příběhy ze začátku Bible a se staršími dětmi knihu Skutků apoštolských. Přihlášeno je asi 14 dětí. Několik dětí ze sboru na náboženství nepřichází - ať už proto, že chodí do škol na Vsetín, nebo z jiných důvodů. S výukou náboženství starších dětí pomáhala vydatně sestra Lidka Píchalová.
Po určitém útlumu na začátku loňského roku se zase celkem vzchopil dorost - jednak díky nástupu nové generace dětí a také proto, že si ho odpovědně na starost vzali Jan Sedláček ml. s Hankou Bartoňovou. Při dorostu se mluví o různých biblickách postavách, hrajou hry a pravidelně se chodí do tělocvičny. Tu má na starosti sestra Lidka Píchalová. Všem zúčastněným patří dík, je to služba velmi náročná.
Sborový zpěv se scházel v první polovině roku pod vedením sestry Evy Ježíkové a Marie Hurtové. V druhé polovině roku se scházet přestal.
V červnu jsme v kostele opět uspořádali koncert studentů církevní konzervatoře v Kroměříži - i přes špatné počasí (průtrž mračen) byla účast pěkných 60 poslcuhačů.
Sborový časopis stále vychází asi 5krát ročně. Jistě by mohl vycházet i častěji (zájem by snad byl), ale stále chybí vůdčí osoba šéfredaktora. Dík patří Tomáši Píchalovi ml. za grafické zpracování. A samozřejmě všem, kteří neúnavně píší články, reportáže apd.
Staršovstvo se sešlo v průběhu roku zhruba 10krát a řešilo jednak běžné provozní záležitosti sboru, vyjadřovalo se k různým návrhům a podnětům ze seniorátu i celé církve, ale také se při různých příležitostech zamýšlelo nad různými oblastmi života sboru. Nejen těmi provozními. Několikrát se mluvilo o praxi křtů v našem sboru a staršovstvo konstatovalo, že u nás křtu (tak jako i v celém seniorátu) předchází spředkřestní příprava spočívající v rozhovoru s kazatelem o základních tématech křesťanské víry (v počtu nejméně šesti setkání). Termín křtu určuje staršovstvo a od těch, kdo o křest žádají (ať už pro sebe či pro své dítě) také očekává, že se budou účastnit života sboru (především nedělních bohoslužeb). Staršovstvo to očekává, ale nestanovuje jako podmínku.
V povšechné církvi stále ještě probíhá dolaďování církevních řádů a jejich uvádění v praxi a v této souvislosti staršovstvo předkládá sborovému shromáždění návrh, aby nemovitosti sboru, které sbor nezbytně potřebuje k plnění svých funkcí (tj. kostel a fara), byly prohlášeny za nemovitosti tzv. nezcizitelné (k tomu ještě při samotném návrhu).
Atmosféra na jednáních staršovstva bývá otevřená, pracovní a bez zásadních konfliktů.
Z dalších věcí, které snad stojí za připomenutí:
- stále se podílíme na projektu české katolické charity „Adopce na dálku“, kdy se finančně jako sbor podílíme na studiu dítěte (Ivana Musisiho) v Ugandě. Potěšující je, že většinu z částky 7000 vyberou pouze děti v nedělce - když vědí, že dávají „na Ivánka“ - tak dávají hodně. Nevím, jestli to není otazníkem nad našimi sborovými sbírkami, které bývají především „na potřeby sboru“. Neměly by být určeny předně pro někoho jiného? Potřeby sboru přece hradíme ze saláru a jiných darů.
- loni se konal sborový výlet do Moravského krasu na Macochu a na brněnsku přehradu.
- velkou akcí byla a je oprava varhan v kostele. Přestože částka potřebná na opravu nebyla zařazena do rozpočtu, členové sboru v krátké době vybrali na tento účel tolik peněz, že se s opravou mohlo začít a do jara bude snad dokončena. Zbytek finančních prostředků (asi polovinu) jsme dostali od obcí Bystřička a Růžďka a z několika nadací (Děti - kultura - sport, Nadace českého telekomu).
- za další odvětví sborové práce (finance, nedělní škola, mládež, střední generace) budou samostatné zprávy.
S vědomím, že čísla nevypovídají o tom, jaký je náš sbor, jich přece jen na závěr pár sdělím: Sbor měl na konci roku v kartotéce 520 členů (o pět méně než loni), konaly se 3 křty, 2 sňatky, 8 pohřbů. Celkem ve sboru proběhlo 369 různých shromáždění, setkání a akcí.
Na úplný závěr této zprávy je potřeba poděkovat všem, kdo sboru věnují svůj čas, práci, peníze, modlitby a všelijak jinak se podílejí na tom, aby byl takový jaký je. Bratru kurátorovi, který nese podstatný díl zodpovědnosti. Ale také doprovod sborového zpěvu při bohoslužbách, úklid, účetnictví, hospodaření, vedení mládeže a dorostu, kostelničení, sborový časopis, psaní kroniky, výchova nových varhaníků, drobné opravy, organizování, zajišťování akcí, šoférování, různé brigády a mnoho dalších větších či menších služeb - to všechno někdo dělá - i když by se nabízelo určitě mnoho milejších činností, kterým by se mohl věnovat. Proto všem patří můj (a doufám i váš) velký dík. A těm ostatním pozvání, aby se také přidali.
