Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys něho pojedl, propadneš smrti.“
Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“
Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech stromu, který je uprostřed zahrady Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.“
Had ženu ujišťoval: Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.
Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla. Dala také svému muži, který byl s ní a on též jedl.
Oběma se otevřeli oči a poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a opásali se jimi.
Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk i jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
Hospodin Bůh zavolal na člověka: Kde jsi?
…
I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás. Zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ na věky.“
Proto jej Hospodin vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
(Jana Šimková, Jana Dančáková, Katka Výmolová, Hana Frenštacká)
Příště: Kain a Abel.
