Jak všichni jistě vědí z ohlášek, ve dnech 15.-21. srpna tohoto roku byla naplánována sborová dovolená. A také se uskutečnila. Pár sester a bratrů, kteří netrpí tzv. „ponorkovou nemocí“, ale naopak touží po souznění duší, prožilo v malebném údolí valašských Huslenek několik odpočinkových dní.
Na začátek musím ocenit skvělou organizaci v kuchyni, které se s úspěchem zhostily Zdenka Svitáková a Lenka Vidašičová. Ostatní ochotně přiložili ruce k dílu podle potřeby.
Ale přejděme teď k samotnému programu dovolené.
Po snídani byla většinou ranní pobožnost vedená bratrem farářem Martinem Férem, kde jsme například rozebírali, jak je to s těmi, „ co přijdou první a budou poslední a ti poslední budou první“.
Aby si někdo nemyslel, že jsme jen seděli na ubytovně, podnikli jsme i nějaké ty výpravy. Úterní odpoledne jsme se domluvili, že část z nás (tj. 10 dobrovolníků a dítko v kočárku) se vydá na pěší túru na Kohútku. Počasí nám přálo, slunce svítilo, vítr vál a tak v dobré náladě se nám hezky vykračovalo. Když skončila cesta po asfaltce, kočárek jsme „odložili“ do houští, Matýska si pan farář hodil na záda a stoupalo se k výšinám neboli na Kohútku. Bratr farář v rychlém tempu dorazil k cíli se synem jako první. Na Kohútce jsme se setkali s dalšími, kteří přijeli autem z opačné strany. Kyselica, palačinky se šlehačkou a kynuté knedlíky s borůvkami nám dodaly sílu na zpáteční cestu. Celková trasa měla délku asi 17km. Možná, že měl někdo nožky trošku unavené, ale přesto jsme si hned po příchodu do Kýchové s chutí zahráli volejbal, jako i jiné podvečery.
Na druhý den toho někteří ještě neměli dost, tak se vydali na Makytu (923 m), prý hledat Sirný pramen. Nevím, jak přesně znělo pozvání na tuto akci: “Půjdeme na Makytu a při tom najdeme Sirný pramen“ a nebo „Půjdeme hledat Sirný pramen a při tom se podíváme na Makytu.“ Ať tak či onak, po tomto úvodu vyrazila skupinka čtyř nadšenců. Měli jsme jít (a také z počátku šli) korytem potoka. Pak ale ženská část výpravy objevila cestu kopírující potok. Neuplynula dlouhá chvíle a kráčeli jsme po ní všichni čtyři. Cesta za hezkého slunečného počasí a příjemného povídání, dobře ubíhala. Stále jsme stoupali. Nápad zkrátit si poslední úsek cesty přímo „do hrba“ se zpočátku nezdál tak špatný. V půli cesty byli někteří tak mokří od potu, že myšlenka najít pramen vody se jim zdála zbytečná. Asi po 300 m příkrého stoupání a za doprovodu hejna much jsme dosáhli vrcholu Makyty. Úžasný pocit. V pamětních knihách jsme našli zápis z minulé návštěvy našich mládežníků (na kolech). Po té jsme se vydali hledat Sirný pramen. Objevili jsme pramen či spíše vodojem, ale Sirný pramen to nebyl. Náš neúspěch zmírnili domorodci, kteří nás potěšili tím, že oni sami ho už také několikrát hledali a nenašli. Dá se říct, že to byl hezký výlet, i když dopadl trochu jinak než jsme očekávali. A tak příležitost najít Sirný pramen zůstává pro ty, kteří by to chtěli zkusit při dalším pobytu na sborové dovolené v Kýchové v příštím roce.
Ve čtvrtek si sestra paní farářová Jana Férová pro všechny připravila nenáročnou, ale zato zábavnou hru v přírodě, za kterou jsme získali i sladké odměny.
Jiné večery jsme trávili bud¡u táborového ohně nebo jsme hráli zábavné hry, nebo si promítali film.
Byli bychom moc rádi, kdyby se tato akce příští rok mohla uskutečnit opět, aby se dala příležitost i těm, kteří nemohli prožít to, co my. Na závěr chceme ze srdce poděkovat záhadnému sponzorovi, který umožnil dětem pobyt zdarma.
Eva Rožnovjáková, Milenka Dančáková, Jana Bartoňová
