Víme, že patříte ke generaci nejstarších členů sboru a mnoho věcí si pamatujete. Můžete nám na úvod říci něco o svém dětství?
Narodil jsem se 23.12.1919. Růžďka je moje rodná obec a v ní jsem vlastně prožil celý život. Moje dětství bylo poznamenáno následky I. světové války. Vyrůstal jsem na zemědělské usedlosti U Bílků na jižním svahu naší obce. Hospodaření na této usedlosti se také stalo mým celoživotním povoláním. Mimochodem, na pozemcích Bílkova gruntu, které sahaly až dolů k potoku, stávala prý kdysi i dřevěná evangelická modlitebna.
Můžete nám říci, jak se vyvíjel Váš vztah ke sboru a církvi?Od dětství jsem byl zvyklý na to, že se ráno pomodlilo a pak teprve šlo do práce. Nějaké mimořádné projevy víry se nevyžadovaly. Dodržovala se však zásada, že věřící člověk má být poctivý i při své denní práci a při svých povinnostech.
A co nedělní škola? Měl jste možnost ji navštěvovat?
Jedna ze skupinek nedělní školy se v mém dětství scházela u Hurtů „Straničáků“. Tam jsem chodil i já. Učil nás Josef Vilém od Chalupů. Tehdy jsem ještě netušil, že i já budu jednou učit děti v nedělní škole. Došlo k tomu za faráře Horáka. Snažil jsem se, jak jsem uměl, sloužit svému sboru i touto činností.
Vzpomínáte si i na vyučování náboženství?
Ano, rád vzpomínám na první třídu (r.1925), kdy nás učila dcera bývalého faráře Odstrčila. Potom, asi od 2. třídy, již vyučoval náboženství nový farář Viktor Hájek.
Byly v době vašeho mládí v Růžďce i schůzky mládeže?
Pro nás to bylo „sdružení“ a konalo se vždy v neděli odpoledne v „domku“ za kostelem. Ve vedení programu jsme se střídali. Program byl podobný jako při bohoslužbách. Obsahoval písně, modlitby a biblickou úvahu. V závěru jsme mívali i nějaké společenské hry. Rád také vzpomínám na společné schůzky s mládeží ze Lhoty (jednou u nás, pak zase u nich) a na výlet na Radhošť. Před Silvestrem se připravovala novoroční biblická hesla. Tehdy se psala ručně a mládež se na tom podílela. Sám jsem si své heslo každoročně pečlivě schovával a mám je podnes.
Pamatujete se i na biblické hodiny na pasekách?
Jistě, často za faráře Vejnara, pak také za faráře Koláčného. Bývaly tu i modlitební večery v aliančním modlitebním týdnu. Skupinka účastníků z dědiny šla od kostela často dost daleko. Pamatuji si, že jsme chodili do Vesníka, na Dušnou k Vilémům, také k Hodoňům na pasekách.
říká se, že na Valašsku lidé uměli dobře zpívat. Jaké s tím máte vy zkušenosti?
Bylo to různé. Pěvecký kroužek byl ve sboru téměř stále. I já jsem už od mládí chodil zpívat. Měl jsem poměrně dobrý hlas. Naším cvičitelem býval Jan Vilém, který také hrával na varhany. Zpěváci měli zvlášť důležitou úlohu při pohřbech. Stalo se jednou výjimečně, že tam zpěváci nebyli a pohřeb se musel vykonat beze zpěvu. Teď už ale hlas nemám, ztratil jsem jej, je to asi důsledek kovářské práce a mozkové příhody, která mě postihla před 3 lety.
Pracoval jste také ve staršovstvu?
Ano, asi 30 roků. Měl jsem mimo jiné za úkol pořizovat zápisy ze schůzí. V období komunismu to bylo trochu náročné, mnohé projednávané záležitosti se nemohly v zápisech objevit.
Máte nějaký oblíbený biblický text nebo příběh?
Pro mne má každý biblický text svůj význam. Ale snad mohu v této souvislosti uvést konfirmační katechismovou otázku a odpověď, která mne po celý život oslovuje: Co je tvým jediným potěšením v životě i smrti? – To, že nejsem sám svůj, ale svého věrného Spasitele Ježíše Krista…
A máte nějakou oblíbenou píseň?
Dnes už mám nejraději tu o Hvězdě betlémské. Když se v noci probudím a vidím na nebi hvězdičku, myslím právě na ni. A zároveň musím myslet na slova z druhé staré písně: Domů bych rád, tam k domu otcovskému.
Děkujeme za rozhovor
Ptal se Martin Fér, zpracoval Karel Bartoň
