Můžeš úvodem povědět, jak je to vlastně s územním rozdělením sborů Růžďka a Velká Lhota? Obec Malá Bystřice přece patřila vždy do sboru Velká Lhota.
Území po levé straně potoka patřilo původně do Bystřičky a tím automaticky ke sboru v Růžďce. V roce 1960 byl však horní konec Bystřičky převeden do obce Malá Bystřice. Hranice sborů však zůstaly beze změny.
člověk v našem věku rád vzpomíná na své dětství a mládí. Jaké jsou tvé vzpomínky?Narodil jsem se jako syn malorolníka a obecního hajného. Vyrůstal jsem s rodiči a třemi sestrami na hospodářství „Pod Štípů“. Škola „V údolí“ mi poskytla základní vzdělání. Do měšťanky jsem pak dojížděl do Valašské Bystřice. Po ukončení školy jsem pak zůstal doma u zemědělství.
Jaké jsou tvé první doteky s otázkami víry?
Bylo to v rodině. Stařenka byla pravidelným a stálým čtenářem Bible. Tím se vytvářelo příznivé ovzduší pro celou rodinu. Účast na dostupných aktivitách sboru Růžďka i Velká Lhota byla velmi častá. K tomu např. patřila i účast na školním náboženství. Ve škole nás vyučoval lhotecký farář Freitinger, po něm farář Šourek, který pak učil i na měšťance ve Valašské Bystřici. Nedělní škola měla v tu dobu svou skupinku u Karolů na Štípě.
Pro děti z údolí to bylo na Štípu dost daleko. Nebylo možné utvořit pro děti bližší skupinku?
Podařilo se to uskutečnit až později. Naše tři dcery, které jsme s manželkou vychovali (oženil jsem se v roce 1957), už měly možnost chodit do nedělní školy v rodině Olgy a Miroslava Kočíbových, kde je vyučovala Marta Trusinová od „Pavlů“. Pak došlo k přerušení, ale díky lhoteckému faráři Vl. Ježíkovi bylo vyučování nedělní školy obnoveno, a to už v našem domě. Učila zprvu naše dcera Hana (konfirmandka faráře Ježíka), později naše sousedka Lenka Šrámková, po ní některé sdruženky z Velké Lhoty.
Tím jsme se v našem rozhovoru dostali už hodně kupředu. Vraťme se však k tvému mládí. Vzpomínáš např. na svoji konfirmaci?
Konfirmován jsem byl v Růžďce za faráře J. Horáka v r. 1943. Byli jsme v Růžďce jako první konfirmandi. Podnes ke mně mluví slova toho dne: „Blahoslavení čistého srdce ...“. Pamatuji si také, že jsem měl konfirmační proslov ke sboru. Jeho začátek umím ještě dnes zpaměti. Zazněla tam slova, že přicházíme ke konfirmaci, abychom sami vyznali slib víry, který byl za nás dán při křtu.
Vzpomínáš i na sdružení mládeže?
Na sdružení mládeže mám velmi pěkné vzpomínky. Hrubolhotecká mládež se scházela v neděli odpoledne ve škole „U Pavlů“. Bylo to pro mne mnohem blíž než do Růžďky. Sdružení vedl tehdejší lhotecký farář B. Otřísal, který měl k mládeži velmi pěkný kamarádský vztah. I mezi tehdejšími sdruženci byly výrazné osobnosti, které se podílely na vytváření bohatého programu s podnětnými rozhovory (Josef a Jenda Zátorští, Tonda Kubík, Slávek Trusina a další). Ani o legraci nebývala nouze. Za vzpomínku stojí i společné schůzky mládeže obou sborů, které se právě za faráře Otřísala pravidelně uskutečňovaly. V tomto prostředí jsem také našel svoji manželku Emilii, která je podnes mojí věrnou průvodkyní.
Vzdálenost od mateřského růždeckého sboru ovlivňovala jistě i možnost pravidelné účasti na bohoslužbách.
Jistě, je to daleko na obě strany. Na Lhotu je to přece jen blíž (pěšky asi hodinu), tak jsme často chodili do kostela právě tam. Do Růžďky se muselo přes kopec (asi půldruhé hodiny chůze). V létě to ještě šlo, ale v zimě to bylo horší. Později jsme do Růžďky jezdívali na motorce a v posledních letech autem.
Pobožnosti se také konávaly u Kočíbů, ale zpravidla jen jednou za rok v aliančním modlitebním týdnu.
Byl jsi po mnoho let členem růždeckého staršovstva. Jaké máš vzpomínky na tuto práci?
Do staršovstva jsem byl zvolen v r. 1959 a setrval jsem v něm přes 40 let. Dnes - při pohledu zpět - vysoce hodnotím práci staršovstva za dobu působení všech farářů, které pamatuji. Je pravda, že jsem na některé projednávané otázky měl jiný názor, ale vážím si právě toho, že jsme se nakonec vždy vzájemně dohodli. A pro mne osobně bylo členství ve staršovstvu zábranou před mnohým neuváženým jednáním. Při některých rozhodnutích byla pomocí i společná jednání s presbytery z Velké Lhoty.
Chtěl by ses zmínit i o některém spolupracovníku ze sboru?
Budu jmenovat alespoň Karla Žambocha. Škoda, že už není mezi námi. Pro mne zůstává nejen jako výrazný a obětavý člen sboru i staršovstva, ale také jako spolupracovník v zaměstnání. Když totiž naše hospodářství převzalo JZD, odešel jsem pracovat do Zbrojovky Vsetín. A měl jsem právě to štěstí, že jsme se sešli na jednom pracovišti. Tak jsme měli možnost spolu prohovořit spoustu osobních i sborových záležitostí, dokonce jsme spolu často a rádi zpívali i píseň „Svět jsem prošel v jeho kráse, okusil, co může dát, než znavená duše ptá se, kde blaha lze najít hrad...“
Jak hodnotíš současný stav bohoslužeb na Malé Bystřici?
Konají se na obecním úřadě první a třetí úterý v měsíci. Přijíždí za námi obětavě farář Martin Fér z Růžďky. Naše potíž je v tom, že účast je poměrně nízká (8 - 10) a nedaří se ji zvýšit.
Už ses zmínil, co pro tebe znamenala starší křesťanská píseň. Je ti zvlášť blízká i některá současná píseň?
Ano, mám velmi rád píseň „Krásná je modrá obloha...“. Náš život pod ní je opravdu zázrak. A v tomto jarním období si to člověk ještě lépe uvědomuje.
Prožíváme teď postní období - máš nějakou vzpomínku ve vztahu k této době?
Zdá se mi, že v minulosti lidé přikládali této době větší význam, víc do hloubky prožívali přípravu na přijetí zvěsti o smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Určitým projevem této vážnosti snad bylo i to, že se do kostela lidé lépe oblékali, i když byli daleko chudší než my dnes.
Co bys chtěl říci závěrem?
Slovo závěr mi připomíná, že jsem už v podzimu života a že se blíží i jeho závěr. Ale z mého pohledu je i toto součást života, se kterou jsem smířen. Jsem vděčný Pánu Bohu za život, který jsem mohl prožít a prosím, pokud to bude jeho vůle a nějaký čas mne ještě zachová, abych mohl odejít v blízkosti mé rodiny a bez většího utrpení.
Ptal se Karel Bartoň
