Jaké to bylo, „být kurátorem“, stát v čele sboru?
Měl jsem to nesnadné, protože jsem to převzal po dvou výrazných kurátorech - František Bartoň, těsně přede mnou a před ním František Hurta. A také jsem byl nejmladší ze staršovstva (35) - tehdy byla staršovstva starší, skutečně takoví ti zemědělci a sedláci. čekal jsem, že kurátorem se stane můj tchán, který byl místokurátorem. Pan farář to ale musel nějak ovlivnit, protože ta volba byla jednoznačná.
Sestra Ostřanská mi lahopřála a říkala, Jendo, nebudeš to mít lehké… Další těžká věc, pan farář Matějka byl výrazný a vyhraněný kazatel a nebylo snadné s ním spolupracovat (natož nesouhlasit či dokonce vzdorovat), neměl jsem až tak velkou manévrovací schopnost – ale to nemělo ani staršovstvo.Na co vzpomínáš jako nejtěžší situaci?
Asi, když mi bratr farář Staniek předal dopis, ve kterém ho zval biskup Volný do Slezské církve a on chtěl odejít. V ten moment jsem si uvědomil, že budeme zase několik let bez faráře s tím, že v tom období bylo nesnadné faráře hledat. Tehdy jsem prožíval těžké chvíle, když jsme ve staršovstvu byli dost nejednotní a tam jsem si uvědomoval, jestli jsme vůbec schopní najít faráře, který by odpovídal našim představám. Tam jsem také poprvé poznal, že za mnou staršovstvo nestojí. Varoval jsem před ukvapeností. Tehdy jsem také uvažoval o rezignaci. Pak jsem si řekl, není to naše lidská věc, tak jsem vytrval, ale už bych to nechtěl prožívat.
Nějaká světlá vzpomínka?
Že jsi přislíbil účast a že budeme mít problém vyřešený. Vidina, že budu moci odevzdat po 25 letech kurátorství. Už jsem chtěl minule, ale uprosili mne…
V době, kdy jsme byli uprázdněným sborem a dělali jsme opravy kostela - semknutost sboru, i přes potíže a že jsme to docílili i bez kazatele.
Sbor se nám tak trochu omlazoval. Mládež, kterou zanechal Matějka, se dostala do věku, kdy se brali a měli děti. Viděl jsem, že to budou pilíře sboru do budoucna, za to jsem byl vděčný, to mne pozvedalo. Spolupráce se staršovstvem byla v té době velice dobrá, ani jsem nepociťoval tíhu práce. Sbor se sice zmenšil, ale pročistil se, byl ryzejší. Nemohu hodnotit, ale tak jsem to vnímal: dříve byly sice plné lavice, ale život v rodinách nebyl takový, jaký by si bylo možné přát.
Dá se říct, že se sbor nějak změnil (za posledních 30 - 40 let?)
Myslím, že se změnil. Sbor dost ovlivňuje farář. Ne každý, ale jsou takoví faráři - bratr Matějka byl toho typu. Došlo k proměně sboru na důraz k takové osobní zbožnosti. To tu předtím nebylo. Matějka byl výrazný a věnoval se hlavně mládeži. Byla to mládež od těch, kteří tehdy přicházeli do kostela, to jsou dnešní třicátníci. Jejich rodiče všichni chodili do kostela. Byla jen otázka je podchytit a věnovat jim maximální pozornost a tak se také stalo. Sbor se omladil. Za mého mládí byl plný kostel, samá tetička v šatce, strýci s klobúkama a sem tam pár těch mladých. Ale teď tam těch starých moc nevidíme. I staršovstvo je mladší, podstatně. To je dobře. Sbor jako takový má perspektivu. Už asi nebudou, lidsky viděno, obsazeny všechny lavice v kostele, ale bude ryzejší, opravdovější zájem o práci ve sboru.
Jak vidíš náš sbor v tuto chvíli? Co mu chybí, čeho má dost a čeho až příliš?
Nastalo uklidnění, bezesporu. Teď to dostalo řád a jde se dál. Jsme na pochodu. Změnou kazatele dochází ke změně ve sboru. My už nejsme tak tradiční sbor. To už jsme si odbyli kdysi a změnili jsme se na takový živější sbor a docela pragmaticky dovedeme reagovat na nové podněty. To mi vyhovuje a vidím to dobře. Co se z mého pohledu zlepšilo markantně - že jsme v poslední době více orientovaní na naší církev. To je dobré znamení.
Vidím zklidnění situace, je daný prostor pro práci, jednotnost po stránce názorové jak ve staršovstvu, tak mezi lidmi. Neslyším o nějakých problémech - ani ve vztahu vůči kazateli. Chybí ten sborový zpěv. Škoda - ale sám nevidím východisko. Mládež byla dřív aktivnější, navštěvovala staré lidi - ty, co nemohli přicházet, v domově důchodců, o Vánocích.
Jaké jsou tvé osobní plány do budoucna.
Neplánuju si dopředu. Nevím co bude zítra - dá-li Pán, tak bych chtěl být platným řádovým členem, i v tom staršovstvu, pokud mne ještě zvolí. Chtěl bych se plně angažovat na bohoslužbách, biblických hodinách. Pokud zdraví dovolí. Těch 25 roků mne poznamenalo - prožívám odpočinutí a jde mi to k duhu - nenaříkám, jsem vděčný, že mám míň starostí.
Zemědělství časem zúžím jenom na koníčka. Chci pracovat pro radost, ne se unavovat a zatěžovat rodinu.
Oblíbený biblický text - příběh? Píseň? …
Evangelium Jana - jsem Jan, od malička jsem si ho oblíbil a je to pro mne základ. Také Starý zákon - Izajáš prorok je pro mne podstatný. Píseň - Důvěřuj se v Pána (jsem rád, že se objevila v Dodatku k Evangelickému zpěvníku.
Ptal se Martin Fér
