Prave v minulem tydnu se rozpoutalo prave hurlingove silenstvi. Na zacatek bych mela asi vysvetlit, co hra zvana hurling znamena a jak se hraje. Hurling je Irsky narodni sport a je stejne popularni jako fotbal nebo hokej u nas. Jedna se o kolektivni sport s 15 hraci na kazde strane. Na zapasy chodi desetitisice divaku a jeho obliba pomalu vzrusta i v Cechach. Ackoliv se jedna o velmi fyzicky narocny a tvrdy sport, v Irsku jej zvladaji i zeny.
Vsichni hraci maji kratkou jasanovou palku (hurley), jejich ukolem je dopravit maly micek (sliotar) bud primo do brany hlidane brankarem (3 body), nebo mezi tyce nad branou (1 bod). Hraci smi sliotar chytit do ruky a udelat s nim nejvice ctyri kroky, pote ho musi odpalit. Hurling se hraje na hristi 130 – 145 metru dlouhem a 80 – 90 metru sirokem. Brana je 6,4 m siroka a 2,5 m vysoka. Tyce nad ni jsou nejmene 6 m vysoke. Zapas trva 60 minut.
Tolik uvodem na vysvetlenou pravidel hurlingu. V sobotu se odehral dramaticky zapas mezi tymem Waterford (Waterford je krajske mesto na jihu Irska, kde pracuji) a tymem reprezentujici sousedni krajske mesto Cork, taktez na jihu Irska. Rivalita zapasu by se dala prirovnat k zapasu v lednim hokeji mezi Vsetinem a Zlinem.
Nejenom v sobotu, ale uz v prubehu celeho tydne jsem zaregistrovala vlajici modro-bile tymove vlajecky vlat snad uplne vsude. Na autech, ve vylohach obchodu, v oknech rodinnych domu, na zahradach, domy byly opentleny bilo-modrymi fabory a vypadalo to spise jako by se nekdo v dome vdaval ci zenil. Kdyz jsem si v mistnim reznictvi vsimla upozorneni, ze v sobotu bude otevreno pouze do 3 hodin, misto do obvyklych 6, nedalo me se nezeptat velmi pecliveho a ochotneho pana reznika, ktery ma otevreno temer kazdy den a zakaznika obslouzi i davno po zaviraci hodine, cim pak to, ze v sobotu zavira casneji. Odpoved prisla jeste rychleji nez moje otazka. No protoze odjizdi do tri hodiny vzdaleneho mesta, kde se zmineny zapas odehraval. Bylo to vice nez pochopitelne, protoze Waterford obhajoval mistrovsky titul, ktery jiz ziskal osmkrat v rade za sebou.
Nedalo me tedy, abych si tento zapas nechala ujit, i kdyz jsem ho sledovala pouze v televizi. Bylo to velmi vyrovnane, a tak kdyz po 60 minutach doslo k nastavovani extra casu na dalsich 20 minut, zacala krev tuhnout v zilach i me. A to nejsem az takovy fanousek hurlingu, ale neco z toho silenstvi a vlajek vlajicich vsude kolem me, se probudilo i ve me. A tak kdyz Waterford v temer posledni minute extra casu vstrelil vitezny gol do brany, zaradovala jsem se nejen s fanousky, ale i s postarsi pani, ktera si tesne pred zapasem omylem prepla televizni kanal, a tak kdyz jsem se vracela domu z prace, postavala trosku zoufale ve dverich sveho domu a neco na me povolavala. Pres ruch ulice jsem ji neslysela, ale kdyz jsem prisla bliz, vysvetlila me, ze se marne snazi prepnout program, a ze snad ja bych ji s tim mohla pomoci. Jelikoz se me program skutecne bez vetsich potizi podarilo prepnout, mela jsem po vitezstvi Waterfordu o to vetsi radost s dotycnou pani, jejiz zemrely manzelem hraval hurling prave za Waterford.
