Př 3,6 - Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.
Braři a sestry, v tom letošním hesle se objevuje hned několik výrazných biblických termínů. Cesta (nebo stezka), poznávat a napřímit (přímost).
Cesta - stezka… velice často se ve starém zákoně používá v přeneseném smyslu pro život člověka. „Blaze muži, který nestojí na cestě svévolníků...“ Cesta to je jak člověk žije, kudy jde, jak přistupuje k tomu, s čím se v životě setkává, co prožívá. Souvisí s tím samozřejmě mnoho dalších věcí. Jak už to na cestách bývá - i na té naší životní cestě je potřeba sem tam nějakou zastávku s odpočinkem a občerstvením, občas si podvrtneme kotník a musí nás někdo ošetřovat, někdy se ztratíme a musíme se vrátit.
Příznačné také je, že starý zákon vlastně téměř nikde nemluví o víře. Zato velice často mluví právě o tom, jaká je cesta člověka přímého a spravedlivého, naproti tomu jaká cesta je svévolníků. Víra totiž není nějaká vlastnost nebo něco, co by někteří lidé přidávali ke svému životu navíc - jak to často bývá chápáno. O víře jakoby nebylo potřeba tolik mluvit - zato mluvme o tom, jaká je naše životní cesta. Kudy vede, co na ní prožíváme, potřebujeme, kam směřujeme, co máme v batohu na zahřátí. Možná se pak také lépe domluvíme s těmi, kdo třeba jdou tou cestou trochu jinudy než my, energii jim dodávají jiné sušenky a mapu jim nakreslil někdo jiný. Té cestě můžeme říkat víra, ale někdy tím možná trochu skrýváme právě tu její pocestnost, ten pohyb, který k ní patří.
Jsme na cestě. Jdeme. Myslíme si, že je to lepší, než stát na místě. Nikam nesměřovat, jenom se točit v kruhu přežívání. Nemyslíme si, že bychom se vším byli hotovi a nic víc už v životě nepotřebovali. Nechceme se bát změny, nechceme se bát toho, že kdybychom někam vykročili, přijdeme o pevnou půdu pod nohama. Chceme víc, než jen mít od všeho a od všech klid. Jsme na cestě spolu s Abrahamem, který se odvážil vykročit do neznáma, stačilo mu, že jeho krokům slíbil Bůh dobrý cíl. Jsme na cestě spolu s Izraelci, kteří se učili důvěřovat, že i nejistá půda pod nohama může vést do zaslíbené země, když mám po ruce ty správné ukazatele. Učíme se spolu s nimi, že i na poušti se může objevit pramen vody a každé ráno nějaká ta mana také bude. Jsme na cestě spolu s proroky, kteří nepřestávali mít naději, že s tím neposlušným izraelským lidem přece jen ještě Bůh má nějaký záměr a že stojí za to zkoušet v něm ještě probouzet svědomí. Jsme na cestě spolu se všemi, kteří hledají Boží království, spravedlnost, pokoj. Jsme na cestě, jsme poutníci - víme, že tady na zemi (i na tom krásném valašsku) jsme všichni jen „příchozí a hosté“, „přivandrovalci a náplava“ - a že náš skutečný domov je teprve před námi.
A na té cestě - na všech svých cestách - jsme zváni k tomu poznávat Hospodina. Když na všech cestách, tak na všech. Není to tak, že Pána Boha by se týkaly jen některé naše cesty, některá oblast našeho života, zatímco v jiné bychom si žili jako by Bůh nebyl. To neznamená, že musíme vidět Boží ruku za každou drobností, která se stane.
Poznávat Hospodina pro Izraelce znamená především seznamovat se s příběhy jeho lidu, s jeho nařízeními a zákony - tedy s návodem pro dobrou cestu. Seznamovat se s nimi stále, na všech cestách. Ta práce s poznáváním Hospodina se neodbývá konfirmačním cvičením, ale trvá, dokud jsme na cestě. A proto máme biblické hodiny, proto se na mládeži, na střední generaci i jinde zabýváme stále Písmem a nikdy toho nebude dost (nikdo není příliš starý ani příliš znalý, aby mohl říci, že už to nepotřebuje) - patří to k našemu poznávání Hospodina na všech cestách. A vždycky budeme objevovat něco nového, protože bohatství životních okolností a našich životních příběhů a zkušeností nás nutí stále nově hledat a objevovat, kde v tom všem je Bůh a jak se nás to vlastně týká a co z toho může vyplývat pro konkrétní směr našeho cestování. Nikdy nejsme a nebudeme u konce s poznáváním Hospodina.
Poznávat jej - to také zcela konkrétně znamená hledat, jak se může na těch našich cestách prosazovat jeho království, spravedlnost, milosrdenství - jedním slovem - jeho vůle.
A nakonec to také znamená - a to je možná trochu osobnější - objevovat jej jako toho, kdo ty naše vlastní cesty provází. Slovo „poznat“ se v bibli často používá o vyjádření nejužší blízkosti muže a ženy - poznávat Hospodina tedy není jen věcí rozumu a činu, ale také věcí důvěrné blízkosti. Poznávání toho, kdo je nám nablízku - jako přítel, jako otec. Sice jsem před chvílí říkal, že ho nemusíme vidět za každou drobností nebo hloupostí - ale někdy jeho blízkost můžeme objevit tam, kde bychom to nečekali nejméně, kde se to zdálo nepravděpodobné, možná v maličkostech. V různých setkáních, v různých činech dobré vůle, které se v kolem nás odehrály. Ve společenství kolem stolu Páně.
V tom úkolu hledat Hospodina na všech cestách je evangelium - dobrá zpráva - vždyť hledat ho můžeme a má to smysl jedině proto, že po těch našich cestách s námi chodí. Není daleko, ne dál, než jak daleko ho my sami odstrčíme. Ale nevzdáme-li hledání, pak poznáme zázrak setkání (pro každého to setkání bude jiné, nezměřitelné, už vůbec ne kontrolovatelné - ale pro to ne méně skutečné).
A nakonec slyšíme - „on napřímí tvé stezky“. řecký překlad tu ještě dodává: aby nenarazila tvá noha... To by mohlo svádět k naivnímu pohledu, že ten, kdo ve svém životě hledá Hospodina a snaží se jít cestou podle jeho mapy, bude mít cestičku zametenou. Bezproblémovou, že se nesetká s nepříjemnostmi. Nebo dokonce, že něco nezkazí. Víme, že tomu tak vždycky není. A čteme dokonce o jednom „muži přímém a spravedlivém“ - o Jobovi, který dost narazil - i přes svou přímost a spravedlnost. „On napřímí tvé stezky“ tedy neznamená, že by Pán Bůh věřícím lidem poskytoval nějakou zvláštní protekci.
V bibli se často mluví o Bohu jako o tom, kdo je přímý v tom, co činí. Vyjadřuje to, že je spolehlivý, pravdivý, důvěryhodný. Spolehlivost - pravdivost - důvěryhodnost. Můžeme tedy tu druhou část verše číst jako zaslíbení toho, že část té Boží spolehlivosti, pravdivosti a důvěryhodnosti se může přenést i do toho našeho života. Na ty naše cesty. Vždyť moc dobře víme, že i při nejlepší vůli jsou občas dost klikaté, nespolehlivé a nedůvěryhodné. A přece smíme slyšet, že tam, kde nevzdáme cestu a kde nevzdáme poznávání Hospodina, tam náš život získá na důvěryhodnosti, spolehlivosti, pravdivosti. Od Boha, ne od našeho snažení. Jeho pravdivost a důvěryhodnost se ukáže třeba právě v tom, že navzdory překážkám na cestě objevujeme sílu jít dál. Že navzdory svým selháním nacházíme a přijímáme odpuštění. Že navzdory své slabosti a právě v ní odkazujeme k Bohu, který nás přijímá, zve na cestu a doprovází.
Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. Amen
