Na začátku si Ježíš vybral „učedníky“. Můžeme říct klidně konfirmandy. Chodili s ním, naslouchali mu - učili se. V kázání na hoře třeba slyšeli o tom, co má u Bohem zaslíbení, co přetrvá. Slyšeli, že bez odpuštění se žít nedá a že láska platí i pro ty, které nemáme rádi. Hodně se toho naučili, hodně toho také nepochopili - dost často přemýšleli o tom, co z toho budou mít, že jsou na Ježíšově straně, jindy zase chtěli trochu známkovat jeden druhého - kdo si víc zaslouží, kdo méně. Mnoho toho s Ježíšem prožili - občas výsměch a uhýbání před kameny, nedůvěru - jindy zase nadšení z toho, když se slepým navrátil zrak nebo když zatrvrzelí skrblíci otevřeli svou peněženku a vrátili co nakradli. To všechno a ještě víc učedníci s Ježíšem při svém konfirmačním cvičení zažili.
V Ježíšově přítomnosti zažívali blízkost Božího království. Bůh najednou není někde daleko na obláčku, ale vstoupil do lidských příběhů a dal jim nový a radostný směr.Jenže jednoho dne si Ježíš své konfirmandy zavolá a řekne jim: jděte - teď je to na vás. Víte toho dost, abyste mohli sami vyrazit do světa a přiblížit lidem Boží království. Učili jste se - dostávali jste - tak teď jděte, učte a rozdávejte.Už nejste jenom učedníci - nyní jste také mí vyslanci, poslové - neboli apoštolové.
Z těch kdo se učili se stávají ti, kdo budou učit, z těch kdo dostávali, se stávají ti, kdo budou dávat. Z učedníků - Ježíšových konfirmandů se stávají apoštolové.
Jména těch apoštolů byla: Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub, Jan, Filip, Bartoloměj, Tomáš - a také Jana, Katka a Zuzka. No a spousta dalších, sedí vás tu dnes docela dost. Něco jste s Ježíšem poznali. Přiučili jste se. Slyšeli jste, co všechno druhým říkal a jak moc to dovedlo pomoc. Možná i vám samým to pomohlo - možná vám to pomůže až mnohem později, až příjde čas nebo situace, pak poznáte a pochopíte, co pro vás vlastně Ježíš znamená. Ale teď jděte do světa, aby to, co jste se u něj naučili, nepřišlo nazmar.
Dvanáct jmen apoštolů - celkem pestrá směsice lidí. Z různých míst a z různých prostředí, s různým rodinným zázemím, s různými dorbými či špatnými vlastnostmu. To je Ježíšův apoštolský tým. Spíš obyčejní lidé, ba dokonce společenská spodina, ale nejen ti - rybáři, celníci - dokonce i ten Jidáš, který zradí - i ten je vyslán jako apoštol. Snad aby někdo neměl dojem, že Ježíš si pro své poslání vybírá jenom dobře prokádrované a vzorné jedince, že na to člověk potřebuje být nějak zvlášť vybaven. Apoštolové jsou různí, s různým obdarováním, s různým zázemím, s různými úlety. Jedinou kvalifikací pro to být apoštolem, Ježíšovým svědkem, je právě to Ježíšovo povolání a vyslání - a ochota ten úkol na sebe vzít.
To je hezké - dá se namítnout - ale Ježíš byl Ježíš a my jsme jen obyčejní lidičkové. Nedovedeme to, co On. Nemáme na to. Pak bychom neměli přeslechnout tu první větičku - Ježíš zavolal své učedníky a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Nemusíme si pod tím snad představovat nějaké zázračné schopnosti (jako že apoštolové uměli nějak kouzlit) - ale zkrátka ujištění o tom, že když Ježíš někoho posílá jako apoštola, tak mu k tomu také dává schopnosti. Příliš často se bojíme o to, že nám lidé nebudou rozumět, že nás nepochopí, že na to zkrátka nestačíme. Snad by neuškodilo víc sebejistoty - ani ne tak proto, že bychom byli kdovíjak dobří a schopní - ale protože dobré a schopné je to, s čím jako Kristovi apoštolové do světa jdeme. Jde tu o Kristovu věc a proto se smíme spoléhat, že se za ní také svou mocí zasadí. A mít důvěru, že různí nečistí duchové (třeba duch pýchy, sobectví, závisti) dostanou na frak a lidé nemocní samotou, ješitností a nenávistí budou uzdraveni. Učedníkům Ježíš dal moc vymítat nečisté duchy a uzdravovat, věřme, že i nám.
No a s čím tedy jako apoštolové do toho světa máme jít? Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské - naším úkolem není hlásat dobré mravy a kázat o slušném chování, ani mít odpověď na každou otázku, poučovat druhé o tom, jak to vlastně všechno správně je, natož pak strašit peklem či koncem světa. Ani se nemusíme tvářit, jak jsme dobří a šťastní, jak nás nic netrápí. Našim (apoštolským) úkolem je lidem okolo nás ukazovat, že Pán Bůh o nás stojí, je nám nablízku. Že vstupuje do našich příběhů a jeho blízkost nám dává naději - i tam, kde my už chceme všechno vzdát, kde už se nedá nic nového čekat. Naději pro věci obyčejné každodenní - i naději pro život jako takový, se svou smrtelností, se svými často nezodpovězenými otázkami. Ježíš nám ukázal, že nebeské království je mezi námi - a na nás je tuhle radostnou zvěst propašovat dál mezi lidi.
Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte, malomocné očišťujte - blízkost Božího království, to nejsou jen slova - informace, ale něco skutečného, co zasahuje naše životy a proměňuje je - uzdravuje, křísí, očišťuje - Ježíš neposílá učeníky jenom vykládat o království, ale také to království lidem přibližovat, dávat lidem zažít setkání s udzravující Boží milostí. Na bacily a virus chřipky, angíny či horších nemocí, máme dnes medicínu, ale již zmíněné bacily sobectví, ješitnosti a závisti - to je stálý úkol apoštolů - a když se přidají různé další nemoci (a malomocnosti) jako zklamání, nářky, různé smutky, zlomené duše, špatná minulost, černé svědomí, beznaděj - tak to jsou nemoci, které máme uzdravovat. A koho už ty nemoci málem srazily k zemi, kdo už zanevřel na život - tak toho zase probouzet, křísit k novému životu. A nezastavit se ani před infekcí zla, která se snad zdá být nevyléčitelná. Království Boží je díky Ježíšovi blízko a právě toto jsou znamení jeho blízkosti.
Zadarmo jste dostali - zadarmo dejte - nejsou žádné podmínky, nečekejme natož vyžadujme žádnou odplatu, uznání, poklepání na ramena. Vždyť nedáváme ze svého, ale jenom to co jsme sami dostali - nezaslouženě, z pouhé milosti.
Ježíš učedníky (podle evangelisty Matouše) pošle jako apoštoly teprvé v 10.kapitole (z 28). Oni se ze své cesty zase vrátí a zase budou s Ježíšem chodit jako učedníci - a pak je zase vyšle a zase se vrátí a zase je vyšle. Apoštolové nejdou do světa jako ti, kdo už všechno vědí, všechno zažili a všemu rozumí - stále znovu se vrací a od Ježíše se učí. Stejně je tomu s námi. Jsme posláni do světa zvěstovat blízkost Božího království - ale stále znovu se vracíme (na bohoslužby, biblické hodiny, setkání mládeže, vykládáme Bibli, modlíme se) abychom se od Ježíše učili, abychom se ujišťovali o blízkosti Božího království, abychom zase do svých životů čerpali to, co z čeho budeme moci posléze vydávat. Přeji vám - bývalým konfirmandům - a také nám všem bývalým a přitom stále znovu současným Ježíšovým konfirmandům, abyste na té cestě stálého učednictví a apoštolství vydrželi a abyste viděli, že je to cesta dobrá. Aby se před vámi otevírala blízkost Božího království, která uzdravuje ledasjaké nemoci a dává radost a naději. Amen
