Tak copak se to toho 29.7. vlastně stalo?
V 8 hodin ráno vyrazily z Růžďky tři auta, dvoje šachy, jedna GPS, 14 lidí (v poměrně pestrém složení nechyběla zubní laborantka, studentka medicíny ani farář, takže nebylo čeho se bát), hromada potravin včetně asi 64 müsli-tyčinek a dvě kytary (a samozřejmě řada dalších nepostradatelných věcí, drobností, zbytečností a krámů) směrem na Bystřičku, Makov, Žilinu, Smrečany až kamsi do Roháčů.
Jak dlouho jste tam byli a co jste tam dělali?
(pokračování viz “Přečtěte si celý příspěvek...")
Dohromady 5 dní. Ve středu jsme vyjeli, tři dny jsme trávili lezením do kopců, pauzami na vydýchání, lezením dolů, pauzami na jídlo, ale i povídáním s ostatními, kocháním se nádhernými výhledy (nutno dodat, že jsme měli výtečné počasí), focením (takže se můžeš přesvědčit, že s tím počasím nekecám), společným jídlem, zpěvem u ohně apod. V neděli ráno jsme navštívili luterské bohoslužby a jeli nazpátek.
Stalo se vám tam něco zajímavého, co stojí za zmínku?
Když pominu výměnu ubytovacích prostor na poslední chvíli, nevolnosti a zvracení, průjmy, setkání s Vidašičovými, spálená záda a obličeje, rozbitý dárling (to je ta věc, která čerpá vodu), puchýře, Martinovo hledání pokladů, rozbité koleno i vosy v jednom z pokojů (a s tím související štípance), tak zajímavé byly nedělní bohoslužby.
Proč, resp. čím?
Jak jsem již zmínil, šlo o luterské bohoslužby. Myslím, že liturgie většinu z nás trochu překvapila, pokud jde o mně, zpívané čtení (farář biblický text nečte, ale zpívá) jsem slyšel poprvé v životě. Kromě kázání a ohlášek se vlastně všechno zpívalo.
Co jídlo? Vařili jste si sami, nebo společně?
Snídaně a obědy byly “sólo”, večeře společné. Každé jídlo vařil někdo jiný (pro představu: fazole s klobásou, halušky, sekaná). Kdo zrovna nevařil, myl nádobí. Celkově musím všechny kuchaře pochválit, jídlo bylo skvělé.
Nebyl ty jsi taky jeden z kuchařů?
Jo, však říkám, že jídlo bylo skvělé. (Sebechvála smrdí, ale trvám na tom, že večeře voněla.)
Co nějaký duchovní program? Byl?
Martin se nás ptal, co pro nás znamená být evangelíkem.
Ajajaj, záludná otázečka.
To teda ano. Kupodivu se záhy rozpoutala poutavá diskuse.
Mohl bys ji ve stručnosti shrnout?
Ne.
Tak třeba řekni, čím jsi do diskuse přispěl ty, ať mají čtenáři růždeckého plátku představu.
Aha, tak já to radši shrnu…
Prosím, jak je libo.
Zpočátku jsme se zejména vymezovali negativně vůči katolíkům - nemáme papeže, odlišná církevní hierarchie, odlišné chápání svatých, liturgie apod. Po Martinově napomenutí, jestli bychom se mohli méně vymezovat vůči katolíkům a více hovořit o tom, proč jsme evangelíci a co to pro nás znamená, jsme se snad dostali i k pozitivnímu vymezení (ovšem to negativní vymezování ve stylu “my narozdíl od nich” nám šlo, myslím, o něco lépe).
Shodli jsme se, že evangelíky jsme většinou proto, že jsme v církvi vyrostli a protože se nám v ní docela líbí, tak jsme v ní už zůstali. Jsme poměrně tolerantní, zároveň však trochu intelektuálská církev. Jsme církev, která má své reformační kořeny. Myslím, že se dá říct, že některé chování našich předků si připomínáme jako následováníhodné.
Třeba mlácení nepřátel cepem?
Spíš vědomí, že pravda a víra je něco, za co stojí bojovat a třeba i něco obětovat. Nebo vědomí vlastní omezenosti, toho, že nemám patent na pravdu a některé věci jednoduše nevím. ČCE má čtyři vyznání, která některé věci vyznávají jinak, někdy si přímo protiřečí a to je přece úžasné - máme různé názory, různé druhy zbožnosti, a přitom spolu můžeme vycházet a tvořit jedno společenství. Každopádně jsme se v souvislosti s evangelickou tradicí shodli, že naše znalosti jsou (vzhledem k její bohatosti) dosti bídné.
Co s tím? Rozhodl se někdo přečíst si Kalvína v originále? Nebo aspoň v překladu?
Rozhodně to některé napadlo.
Uff, bylo to vyčerpávající. Děkuji za příjemný rozhovor a duchaplné odpovědi.
Já děkuji za rozhovor a inteligentní otázky.
Otázky kladl, odpovídal a za drobné nepřesnosti se omlouvá Matouš P.
