Všecko výše poznamenané žalářování, sužování a vyhrožování lid od scházení se k službám Božím neodstrašilo, nýbrž čím více pronásledováni byli, tím horlivější a stálejší při svém náboženství setrvali. Neobtěžovali sobě až do Těšína ve Slezsku 9 mít vzdáleného do kostela chodit, ač protivníci lid z Těšína se od služeb Božích vracející chytali, žalářovali a posledy na Vsetíně za mostem hospodu “Padašku” vystavěti přinutili.
I dočekavše se toho přeradostného času ve dne 13. října 1781 vydaní tolerančního patentu, ihned se snažili, aby se mohli novým od dávna žádostivým duchovním pastýřem zaopatřiti. Za tím účelem poslali Jana Zajíce a Trčku do Uher, vytrhše jim z českobratského kancionálu první list.
Počet přihlášivších se rodin k vyznání reform. obnášel v Rouštce 120 s 872, v Bystřičce 41 rodin s 262 dušemi.
První dřevěný chrám Páně postaven a zhotoven byl dne 25. července 1783 na Urbanově zahradě. Do toho času služby Boží se odbývali v Urbanově stodole a sám i pan kazatel u Urbanů přebýval.
První od p. Ondřeje Slobody pokřtěna byla Marianna Prostředníková z Rouštky dne 6. září 1782. - Na vystavění fary přinesli Martin Zajíc a Martin Trčka z Uher almužnu s obnosem 386 zlatých, kterými penězi větším dílem záhy círk. služba kazatelova se vyplácela. - Ostatek, co zbyl, se potratil.
Pan Ondřej Sloboda vydržel v Rouštce až do května 1785, po něm nastoupil v březnu 1786 až 1794 pan Jan Intzédy, jehož služné bylo: 110 zlatých v hotovosti, 5 mír pšenice, 5 mír žita, ofěra při každém vysluhování sv. večeře Páně, dříví podle potřeby; a štola, co kdo z lásky udělil.
Od roku 1794 - 6. července 1798 byl zde kazatelem Štěpán Kálnay a po něm až do září 1801 Jan Fábry, na kterého v únoru 1802 Jan Holý, rodák z Rouštky následoval. Jeho nástupcem v březnu 1808 stal se p. Jan Sail za jehož času na Bílkovém gruntě roku 1810 nový opět sice dřevěný, ale počtu duší přiměřený modlitební chrám vystaven byl. Sám hrabě vsetínský p. I. llysházy 400 zl na stavbu jeho daroval.
Dne 26. září 1812 přišel p. Samuel Schallay z Javorníka a pobyl zde až do své smrti dne 19. ledna 1816. Jeho nástupcem dne 25. dubna 1817 p. Pavel Jelínek rodilý ze Lhoty u Jihlavy se stal. Přes 50 let konav věrně s mnohým sebezapřením úřad kazatelský v Rouštce dne 26. února 1868 raněn byv mrtvicí tíše v Pánu zesnul a na zdejším hřbitově, třetí z posavadních kazatelů pohřben jest. -
Za jeho úřadování postavila církev na gruntě Bílkovém těsně vedle kostela roku 1842 svou vlastní školu, k jejížto stavbě po 20 let marně politického povolení se domáhaje. Až když konečně na Vsetíně Jiří Speck, evangelikům velmi příznivý Pán, vrchním se stal, dne 16. března 1842 tohoto žádoucího povolení církvi udělil. -
Stavební dřevo v ceně 300 zlatých daroval církvi Velkostatkář Vsetínský pan Wachtler. Prvním učitelem byl Jan Skucius z Krklíka u Nového Města, který zde dne 4. listopadu 1857 zemřel. Na jeho místo nastoupil roku 1858 p. Jan Spaniel z Nosislavy u Brna. Po vyjítí nových školních zákonů, snažila se církev svědomitě svou konfesionální školu udržeti, což až do roku 1875 se jí podařilo. Ale mnohými odpornostmi ponejvíce nedostatkem prostředků byla přinucena ji roku 1875 za obecnou prohlásiti. Budova jest obci za 60 zlatých ročně pronajatá. -
Mezi tím nastala také církvi potřeba stavby nového, to již třetího kostela, jelikož ten roku 1810 postavený během času nejen velmi chatrným nýbrž i malým se stal. Již roku 1863 započato s rozličnými přípravami, až pak dne 19. září 1865 základní kámen k Důstojnému chrámu Páně položen byl. Devět roků trvala úsilná stavba jeho převeliké obětavosti církevníků i zahraničních dobrodinců.
V roku 1867 na jaře povolala církev k vypomoci stařičkého pana faráře pana Jelínka za osobního vikáře p. Josefa Odstrčila z Klobouk u Brna jakožto služné 50 zlatých kromě stravy a bytu ročně obnášelo. Ale již následujícího roku 1868 dne 26. února zasloužilý dvojctih. pan farář v Pánu zesnul, na jehož místo posavadní vikář za faráře jednohlasně zvolen a co takový dne 28. června 1868 od důstojnického seniora p. Jana Woškovy v Liptále instalován byl. -
V roku 1870 podniknuta byla též stavba nové prostranné, pohodlné fary, na kterou církev kromě něco povozní práce ničím nepřispívala, jsouc stavbou kostela úplně vysílena. Na druhy rok 1871 šťastně dohotovena a hned obydlena byla. Délka její obnáší 23 a šířka 11,5 m, peněžní pak náklad 7000 zlatých. - Postavena jest z pálených cihel, majic střechu palenými břidlicemi pokrytými. Mezitím každého roku v stavbě kostela úsilně se pokračovalo, až konečně roku 1873, když vše s pomoci Boží zhotoveno bylo, při veliké radosti a účastenství církve nový chrám Páně dne 26. října od vysocedůstojného superintandenta p. Jana Beneše posvěcen byl. Délka kostela obnáší 19, šířka 7, výška věže 22 sáh. Původně přikryt byl šindelem, ale již 1878 pokryt na novo červeným plechem. Věže opatřena jest třemi 18 centů těžkými bronzovými od německého lékaře darovanými zvony (ulité z francouzských děl!!). Ku provázení zpěvu slouží 13 rejstrové varhany. Kostelní nádoby darovaly G. A. vrchní spolky…
Služby Boží začínají v zimě o půl deváté v létě pak o 9 hodině ráno, nešporní nábožnost o 2 hodinách odpoledne, při které v létě katechetická cvičení s mládeží se konají a písně cestou životě zpívají. Dopolední služby Boží bývají četně navštěvovány, tak i velké účastenství při večeři Páně bývá, která se 4. do roku vysluhuje.
Zvoní se prostředním zvonem v poledne každodenně, pak všemi zvony večer v sobotu. V neděli zvoní se i hodinu před všemi zvony při započetí služeb Božích, odpoledne při započetí nešporní nábožnosti jen malým, druhým zvonem.
Ranní a večerní nábožnost koná se pilně…
