Rok 1925
V neděli, dne 19. července 1925 kázal po prvé ve sboru růždeckém, pozván byv staršovstvem bakalář bohosloví Viktor Hájek. Po odpoledním shromáždění sešlo se staršovstvo a zvolilo jmenovaného jednohlasně za vikáře. Dne 30. října přijel zvolený vikář definitivně do Růžďky. Byl uvítán sborem večer v kostele. Promluvili k němu zástupci staršovstva. Slavnost byla velmi srdečná. Hájkovo heslo znělo: „Kristus musí kralovat.“ Ne lidé, nýbrž On sám. Živými údy sboru byl tento program přijat s
Poněvadž vikář dosud nebyl ordinován, bylo jednáno s br. seniorem Součkem o to, aby sbor navštívil a vikáře ordinoval. Br. senior však pro neodkladné záležitosti v brzké době do Růžďky přijeti nemohl, a proto navrhl, aby se vikář připojil k ordinaci svého kolegy, kterážto ordinace měla se konati ve Velimi. Později připojili se k ní i další vikáři. Tak se stalo, že bylo ordinováno současně pět vikářů, událost v naší církvi jistě nevšední.
Poněvadž však byl Hájek stár jen 25 let, nemohl býti zvolen farářem a proto administrace br. faráře Drobného trvala dále. Ve svém působení snažil se vikář nejprve vrátiti důvěru ve sbor a církev těm údům, kteří byli odcizeni. Této snaze Bůh požehnal, takže skutečně během času ti členové sboru, kteří se cítili spíše doma ve sboru Jednoty českobratrské v Jasence než zde, počali ponenáhlu navštěvovati zase naše shromáždění. Také spiritistické nadávky počaly řídnout, ač bohužel nevymizely úplně. Dále se snažil vikář zachytit co nejvíce mládeže pro Sdružení a dítek pro nedělní školu. Práce ve Sdružení se chopil sám. Vikář zavedl pak občasné schůze učitelů nedělní školy, aby mezi nimi bylo pěstováno vědomí sounáležitosti a aby se vzdělávali pro svoji práci.
V kázáních snažil se duchovní pracovati proti zřejmému úpadku mravnímu (alkoholismus a smilství!) a proti různým pověrám a omylům v lidu zakořeněným. Biblické hodiny byly konány nejprve v neděli večer, později byly přeloženy na pátek večer. Probírána byla soustavně epištola Pavla k Filipenským. Současně konaly se i biblické hodiny ještě na dvou různých místech.
Rok 1926
V tomto roce byl zaveden nový způsob konání odpoledních služeb Božích. V dřívějších dobách konány byly v kostele. Nyní bylo započato s konáním nešporů po různých místech sboru. Tím se mělo vyjíti vstříc lidem starým a neduživým, kteří dalekou cestu do kostela nemohli konati a pak také zachytiti lidi lhostejné, kteří se do chrámu nechtěli obtěžovat. Tak byly konány odpolední služby Boží po pasekách růždeckých i bystřičských a také u nádraží.
Dne 7. března vzpomenuto bylo narozenin prezidenta T. G. Masaryka večerní slavností pořádanou Sdružením mládeže v sále. Sbírka tohoto večera byla věnována Masarykově lize proti tuberkulose.
Svaté Večeře Páně v neděli velikonoční zúčastnilo se jen málo lidí. Tato poměrně malá účast při Večeři Páně vysvětluje se jednak malou touhou údů sboru po tomto duchovním posílení, jednak tím, že duchovní, vida přistupovati k sv. Večeři Páně lidi bez kázně, cítil se nucen vážnost této svátosti pozvednouti a v kázáních připomenouti, že „kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí pije.“ – Malá účast při Večeři Páně je jistě bolestná, ale je to přece lepší, než aby lidé přistupovali bez pokání.
Dne 9. května uspořádán byl „Den matek“. členové sdružení vyplnili program na zdejší poměry dosti pestrý a vhodný. V neděli 30. května byla slavnost přijímání konfirmovaných dítek. Přijímáno bylo 37 dítek. Duchovní se snažil vštípiti dítkám nejen katechismus, nýbrž i znalost bible a církevních dějin. Hlavně ovšem usiloval o to, aby dítkám zdůraznil vážnost Božích věcí a vedl je k rozhodnutí pro Boží cestu. Slavnost vydařila se velmi krásně. Chrám byl vyzdoben. Účast lidí ohromná (museli mnozí stát). V následující neděli večer uspořádán večírek pro konfirmandy, který měl za účel získati je pro Sdružení.
Dne 26. června 1926 ukončen byl službami Božími školní rok za účasti školních dítek, rodičů a učitelů.
Dne 15. července 1926 dosáhl místní vikář věku 26 let, což jest věk stanovený jako minimální pro faráře. Proto byla na přání staršovstva ohlášena volba faráře na den 18. července a toho dne skutečně se konala. Vikář Hájek byl tedy zvolen jednohlasně farářem zdejšího sboru. Ve schůzi staršovstva byl farář zvolen předsedou staršovstva. Dne 12. srpna 1926 byla Synodním výborem volba potvrzena, načež staršovstvo zahájilo přípravy k instalaci faráře.
Slavnost instalační vydařila se neobyčejně krásně. Kromě instalujícího br. konseniora Winklera z Hošťálkové dostavili se i další faráři z okolí. Po vykonaném aktu instalačním promluvili všichni jmenovaní k instalovanému. Po dopoledních službách Božích odebraní se čestní hosté ke společnému obědu na faře.
Dne 10. října uspořádala mládež ze Sdružení „Den mládeže“ k získání lhostejné mládeže pro Sdružení a za účelem seznámení dospělých údů sboru s prací Sdružení. Slavnost měla značný úspěch morální i hmotný. Biblické hodiny, které byly po letní čas přerušeny, byly nyní opět zahájeny a byly v nich probírány žalmy. Konány byly opět v pátek večer.
Poněvadž sbor těžce nesl zabavení svých překrásných zvonů ve válce (ze tří zvonů byl ponechán jen jeden!) vyšel z řad údů sboru návrh, aby byla podniknuta sbírka na pořízení dvou nových zvonů. Někteří starší navrhovali, aby zvony byly koupeny a obnos repartován na členy sboru. Farář však navrhoval, aby nejprve bylo zjištěno dobrovolnými úpisy, kolik je kdo ochoten na zvony obětovati a podle dosažené sumy zvony byly objednány. Touto upisovací akcí bylo zjištěno, že na darech obdržíme téměř 9.000 Kč, zvonový fond pak obnášel asi 3.000 Kč. Z firem, které nám učinily nabídku, zamlouvala se nám nejvíce fa Richard Herold z Chomutova. Jí jsme tedy dodávku dvou zvonů zadali.
Mezitím stihla faráře těžká rána ztrátou 7 týdnů starého chlapečka.
Zvony byly dodány dne 11. prosince. Stály i s dopravou okrouhle 13.000 Kč. Větší z nich (tón H) nese jméno „Mistr Jan Hus.“ Menší (tón fis) „Mistr Jeroným Pražský.“ Zvon, který byl ponechán z dřívějších tří má tón dis, takže vznikl pěkný trojzvuk.
25. prosince, prvý svátek vánoční Návštěva v tento den nebyla tak hojná jako jindy o svátcích, neboť byl velmi krutý mráz. Téhož dne zemřela nenadále po krátké nemoci dcera bývalého faráře, řídící učitelka zdejší školy, sl. Kornelie Odstrčilová.
Dne 26. prosince , v druhý svátek vánoční, konala se slavnost odevzdání nových zvonů jejich účelů. Slavnosti té zúčastnil se jako odevzdávající br. konsenior Winkler z Hošťálkové. Ověnčené zvony byly postaveny před stůl Páně.
Zvony byly zavěšeny dne 30. prosince 1926 a poprvé se s nimi zvonilo na Nový rok 1927.
(vybráno z kroniky sboru, založené a psané farářem Viktorem Hájkem)
