V knize proroka Izajáše slyšíme o zvláštní postavě Služebníka. Služebníka s velkým S. Je to Služebník Hospodinův, trpící Služebník, koná Hospodinovu vůli a Hospodin je mu zvláštním způsobem nablízku.
Je to trochu tajemná postava, nedá se přiřadit k nějaké konkrétní osobě v dějinách, i když často přiřazována byla. Křesťané mají za to, že tu prorok mluví o Ježíši, Židé mají za to, že tím Hospodinovým služebníkem je lid Izrael.
Myslím ale, že se tu nemyslí na nějakou konkrétní dějinnou postavu. Zkusme si to představit tak, že prorok píše scénář k divadelní hře.
A právě v takových kulisách prorok Izajáš dává do děje vstoupit té zvláštní postavě. Milí Izraelci, milí křesťané, i vy ostatní - ptáte-li se, jak to vlastně je. Kudy vede cesta dál, kdo a co nás z toho marastu, ve kterém jsme se vlastní vinou ocitli, dostane - tak tady vám nabízím jednu roličku. Myslím, že v ní je řešení.
Předem říkám, že je to role Služebníka. Služebníka - ne krále. Králů a pánů už jsme měli dost a podívejte, kam jsme došli. Ne že by pořádek neměl být a že bez tvrdé ruky to někdy nejde, ale je to jenom z nezbytí. Žádnou naději či budoucnost v tom nehledejte, protože tvrdá ruka nedovede proměnit srdce. Působí jen strach - ze strachu občas lidé nedělají věci, které by jinak dělali, ale vůbec to neznamená, že by byli nějací lepší. A také ta role krále hercům vždycky nějak vleze do hlavy a není s nimi pak k vydržení. Chtějí mít víc a víc moci, rozšířovat své državy, vybírat co nejvíc daní, větší poslušnost poddaných. Anebo chtějí v dobré vůli vymýtit zlo silou. Většinou to odnesou bezbranní a nenápadní, ti kdo se náhodou přichomýtli. Král se prý ale přece nemůže ohlížet na každého a když se kácí les, tak létají třísky. Však to znáte... Král ne - Služebník.
Služebník, jehož Hospodin podepírá - to je cesta, kterou si podle mne vybral Hospodin, v ní našel zalíbení - Služebník vyhlásí soud pronárodům. Já vím - na ten soud „pronárodů“, nevěřících pohanů, se mnozí těšíte a toužebně ho vyhlížíte - ale abyste nebyli překvapeni. Těšíte se představou, že by to mohl Hospodin spočítat všem křivákům a podvodníkům, malujete si obrazy hořícího pekla, které je připravené pro hříšníky. - Věříte snad v nějakého Boha odplaty? Takhle si představujete spravedlnost?
Mnoho vašich následovníků bude mít za to, že - ve jménu takového soudu - mají právo druhým říkat, co je dobře a co špatně, co musí druzí udělat, aby se do toho pekla nedostali. Na náměstích a stadiónech a všude možně se budou rozkřikovat se svou pravdou. Anebo nějakými jemnějšími způsoby si budou osobovat patent na pravdu, na to že jsou strážci mravních a kulturních hodnot civilizace a že by si jich měli všichni vážit a měli by mít pokud možno co největší autoritu.
Povím vám, že v mém scénáři u role Hospodinova Služebníka nic takového není - ten sice vyhlásí soud pronárodům - ale křičet ani okřikovat nikoho nebude, žádnou pouliční propagační kampaň nepovede, nebude na sebe upozorňovat a vnucovat se. Bude-li se herec správně držet scénáře, tak ve chvíli, kdy by ho chtěli pro jeho obdivuhodné činy oslavovat, tak se raději někam ztratí a zakáže jim, aby o tom vůbec mluvili. Ne že by nestál o to, aby ho lidi nebrali vážně - ale protože dobře ví, že to, co lidi oslavují a co obdivují, je jenom slupka - díky které, ale obvykle přehlédnou to podstatné. Třeba žasnou, že nějaký ochrnutý zase chodí, ale nevšimnou si toho, když se někdo najednou začne na svět dívat jinak; když z něj spadne tíha viny; když se na druhé přestane dívat jako na soupeře.
Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající... takové bude jeho soudcování. Tak bude chtít dosáhnout spravedlnosti. Žádné odsuzování, ale spíš narovnávání, dodávání sil. Jak podepřít stonek květiny, které hrozí, že se ve vichřici zlomí? Jak udržet poslední zbytky jiskřiček v ohni, který už už vyhasíná? Jak dosáhnout spravedlnosti? Jak neukřivdit nikomu, ani tomu, kdo se provinil? Jak správně posoudit viníka a jak mu dát šanci? Jak přetnout kruh násilí a odplaty? Jistě, odsoudit - dolomit a zadupat do země - by bylo jednodušší, bylo by mezi lidmi jasno - na jedné straně krásné květiny, na druhé straně vytrhaný plevel - ale vězte, že v téhle roli to tak jednoduché nebude. Tenhle Služebník svůj soud nepojme jako hledání viníků a vynášení rozsudků - bude to soud podle pravdy - soud, ve kterém se budou odhalovat příčiny, ve kterém výjde na světlo, co bylo skryto; soud, ve kterém nakonec nepadne rozsudek - ale který bude výzvou k tomu zkusit to znovu (tady je ve scénáři na okraji vepsaná poznámka: Místo rozsudku by mohl říct třeba něco jako: „Jdi a už nehřeš!“ Nebo: „Dejte mu prsten, bílý oblek a zabijte vykrmené tele! Radujte se, už je zase doma!“)
Věřte nevěřte - na jeho zákon čekají i ostrovy! Ty nejvzdálenější ostrovy, kam málokdo dopluje, kam se málokdo odváží - i ty touží po takové spravedlnosti, která člověka nedorazí, ale spíš ho pozvedne. I ti, o kterých byste to vůbec neřekli (a pro které nemáte dobré slovo), přece v hloubi duše hledají a touží po životě, který by za něco stál. Zkoušejí to všelijak, někdy se to daří lépe, někdy zase ne. Ale to vy byste přece také měli znát. A tenhle Hospodinův služebník je nenechá čekat, i za nimi půjde, nebo pošle nějakého svého zástupce.
Milí Izraelci v babylónském zajetí - píše Izajáš - i vy ostatní, ať už jsou životní kulisy vašeho dramatu jakékoli, nabízím vám do toho vašeho životního představení jedinečnou roli. Jestli má ale tohle představení za něco stát, tak je potřeba, aby jí někdo zahrál. A než tu roli probereme ještě z jiné stránky, tak už se předem ptám: Kdo z vás si ji vezme? Kdo si na sebe navlékne její kostým? Kdo nastuduje scénář a tuhle jedinečnou postavu zahraje? Amen
