Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: “Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.” Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: “Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.” Maria řekla andělovi: “Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?”
Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.Neboť 'u Boha není nic nemožného'." Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.
Dnes budeme (spolu s Lukášem) trochu skákat z jednoho století do druhého, tak snad se v tom moc neztratíme.
Kdysi dávno kdesi v Izraeli žil muž jménem Gedeon. Izraelci se tehdy třásli strachy před jakýmisi loupežnými nájezdníky z východu, kteří čas od času přijeli, vydrancovali vesnice a zase odjeli. Za Gedeonem přišel Boží posel (tzvaný anděl) a říká mu: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“ Na tom pozdravu by snad nebylo nic zvláštního, kdyby Gedeon zrovna potají nemlátil pšenici, aby s ní mohl před těmi nájezdníky utéct. O udatnosti se nedalo vůbec mluvit. Gedeon dokonce namítne - Promiňte, jak to myslíte „Hospodin s tebou“? Kdyby byl Hospodin s námi, tak se tady přece neklepeme strachy a nedostáváme od nepřátel na frak! Kde je ten slavný Hospodin i s těmi svými podivuhodnými činy? Místo odpovědi Boží posel Gedeonovi říká - Jdi, vysvobodíš Izraelce z rukou okupantů! Promiňte, ale jak by se tohle mohlo stát?, ptá se Gedeon. Kdepak já bych byl udatný hrdina, to skutečně ne. Můj kmen je nejmenší v Izraeli a já jsem ve své rodině ten nejnepatrnější. Boží posel na tuto námitku také neslyší a místo toho mu říká: Hospodin bude s tebou, proto zvítězíš. A Gedeon šel a zvítězil.
O pár set let později kdesi v Galileji v jakémsi Nazarétu žila dívka jménem Marie (prý dvanáct či čtrnáct let), byla zasnoubená muži jménem Josef. Opět přichází nějaký Boží posel (tentokrát jménem Gabriel) a říká Marii: Buď zdráva, ty obdařená milostí, Hospodin s tebou! Stejně jako Gedeona i jí ten pozdrav vyvede z míry. Snad že nebývalo zvykem, aby si někdo takto uctivě všímal mladičké dívenky. Snad, že o žádné milosti nevěděla a o tom, že by s ní byl Hospodin, také ne. Snad znala z náboženství příběh o Gedeonovi a tušila, že za takovým pozdravem se mohou skrývat velké věci - ale také věděla, že velké věci týkající se Pána Boha se dějou většinou v hlavním městě, ve chrámu. Tam, kde to mají pevně v ruce kněží, faráři a jiní znalci. Tady v Nazaretu? Ne. Promiňte, jak to myslíte? Já jsem jen obyčejná dívka z koutečku světa, o kterém už nikdo za vedlejším kopcem nemá ani páru. O životě také ještě nic nevím, takže jaké velké věci a jaká milost, jaký Hospodin se mnou?
Necháme Marii jejím úvahám (a také trochu zauvažujeme o tom, co to znamená, že Gabriel nebyl poslán do centra za znalci a vládci - tam kde se profesionálně očekávalo na Mesiáše, nýbrž na okraj, mezi obyčejný lid, do neznámého města mimo pohled redaktorů hlavních i regionálních zpravodajství. Zkrátka tam, kde nikdo nečekal vůbec nic). Na chvíli ji opustíme a vrátíme se pro změnu o několik set let dříve na dvůr krále Davida.
Ten jednoho dne konečně porazil všechny nepřátele, upevnil svou vládu, dal království jakžtakž dopořádku - a najednou si všimnul, že zatímco on má už celkem slušné paláce, tak Hospodin přebývá stále v nějakém rozkládacím putovním stanu a tam se slaví bohoslužba. A tak se David rozhodne, že postaví chrám. Velký, kamenný, důstojný. (asi jako když se naši předkové rozhodli opustit dřevěné toleranční kostelíky a vybudovat něco vznosnějšího). Aby i Pán Bůh měl kde bydlet, vždyť si to koneckonců zaslouží. Snad to byl dobrý úmysl. Snad v tom dobrém úmyslu byla skryta malinkatá myšlenka, že někde u hlavního vchodu by mohla být taková malá cedulička - „s oddanou úctou postavil: David - král-zakladatel“. aby přece budoucí generace věděly... Snad. Každopádně víme, že Hospodin s díky odmítne - a tak trochu ironicky Davidovi přes proroka Nátana vzkáže: To jsi hodný Davide, že na mne myslíš, ale ty mi žádný dům stavět nebudeš. Copak jsem to nebyl já, kdo z tebe - pasáčka ovcí - udělal krále? Nebyl jsem to já, kdo byl s tebou a dával ti vítězství? Tvému lidu jsem pořídil dobré bydlo. Vždycky jsem byl s tebou, když jsi byl v úzkých. Ne ty mně, ale naopak já tobě postavím dům! To až teprve tvůj syn jednou, ten postaví dům pro mé jméno, abych tam přebýval. Já mu budu Otcem a on mě synem. A jeho kralování, jeho dům bude trvat navěky. Ale to také zařídím já. Znalci biblických rodokmenů si možná řeknou - no jo, Šalomoun, Davidův syn. Ten postavil Hospodinu chrám v Jeruzalémě. Ale možná je to ještě jinak, chce nám napovědět evangelista Lukáš - a tak se letem časem zase vrátíme k zadumané dívce Marii.
Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Probudí ji z jejího přemýšlení Gabriel. Nepřemýšlej o tom, jaká jsi, jestli si to něčím zasloužíš nebo ne, o to tu vůbec nejde. Když milost, tak milost. Prostě z Boží dobroty, darem. A že zrovna ty - třeba proto, aby bylo všem jasno, že Boží milost se rozdává hlavně tam, kde by to člověk nejméně čekal. Vždyť ji ten tvůj syn bude jednou rozdávat a ukazovat i v takové společnosti, že se mnozí budou divit, červenat nebo dokonce rozčilovat. Ale to už vlastně předbíhám - pro začátek ti mám vyřídit, že se ti narodí syn. Dáš mu jméno Ježíš - a jestli vzpomínáš, jak Bůh kdysi slíbil Davidovi, že jeho potomka bude nazývat svým synem a že bude kralovat navěky a že on postaví dům, ve kterém by mohl Bůh přebývat - tak to je on. Ten co se ti narodí. To je překvápko, že? Zasmál se (možná) pod vousy Gabriel. Všichni si mysleli, že to Šalomoun je ten syn, a že Bůh je zavřený někde v chrámu, v kostele co mu lidé postaví, v nějakých obřadech - a ono je to jinak. On si Pán Bůh postaví ten svůj kostel sám - a nebude ani ze dřeva a z kamení, nebude tam, kde mu vy lidé určíme místečko - ale bude všude tam, kde se lidé nechají přesvědčit jeho synem Ježíšem. Kde se nechají obdarovat vší tou milostí, kterou bude zadarmo a bez vstupních podmínek rozdávat. Všude tam, kde si přestanou na něco hrát a stavět si nějaké ty vlastní domky, hrady a pevnosti, aby na ně nikdo nemohl. Ten tvůj syn Marie bude stavět Boží chrám - a v tom domě se najde dost místa pro každého. Bude dávat pevnou půdu pod nohama, v nepříznivých dobách zase střechu nad hlavou. Bude dávat stín aby slunce nepálilo a při měsíci se dalo pokojně spát - třeba proto, že díky odpuštění se člověk už nebude muset probouzet hrůzou z toho, co všechno nenávratně pokazil.
No, to je sice pěkné a snad bych i ráda - odvětí cudně Marie - ale na to jsou potřeba dva a jaksi s Josefem my ještě ne... Jak by se teda něco takového mohlo stát?
A to právě že ne, rozčertí se anděl Gabriel - a jakoby snad Marii ani nepochopil. Právě že nejsou potřeba dva. To vy lidé máte takové představy, že Pánu Bohu musíte nějak pomáhat, že se to bez vás neobejde - že se musíte pěkně snažit, zapracovat, že mu musíte zkrátka postavit nějaký ten kostel (jako chtěl David), a Pán Bůh že se vám pak odmění za tu dobrou snahu. Myslíte si, že si to štěstí musíte vybojovat, lásku zasloužit. Však už jsem ti říkal - dostala jsi milost. Nijak sis to nezasloužila, ale Bůh si tě vybral. Ne David Hospodinu, ale Hospodin Davidovi postavil dům. A to dítě - to také dostanete darem. To bude Boží dar. Si vzpomeň na Sáru, která už neměla naději, že by vůbec mohla mít děti - najednou tu byl Izák. Nečekaně, nezaslouženě, darem. Si vzpomeň na Chanu - také nic - smutek, beznaděj, pláč - a najednou tu byl Samuel. Darem. A další - co třeba ta tvoje příbuzná Alžběta. Nemohla mít děti - a už je v šestém měsíci. A to její dítě - Jan Křtitel - to bude také pěkný dárek. I ten Gedeon - takový strašpytel - a přece nakonec porazil nepřátele. Jen tak, protože Hospodin byl s ním. Zkrátka, kde si vy lidé myslíte, že něco nejde, tak tam Pán Bůh v koncích ještě zdaleka není. A u tebe to (s Boží pomocí) také půjde. Aby bylo jasné, že to dítě je dar největší. Že to Bůh dává sám sebe. Že to sám Nejvyšší si staví svůj chrám mezi lidmi. Tak se to projednou obejde i bez Josefa. Aby to lidi trklo. Aby si nemysleli, že je to samozřejmé, nebo že si to snad nějak zasloužili. A nakonec - také nemusíte přece všemu rozumět... Bůh, který příjde na svět jako člověk - to je přece tajemství - a mnohem větší, než že se to obešlo bez muže...
Jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova, špitla už jen Marie. Gabriel mohl odejít a v duchu si snad říkal, že si Pán dobře vybral. Že když na Boží oslovení člověk odpoví s takouvou důvěrou a pokorou jako Marie, tak do světa vstupuje něco výjimečného. Tak se kousek světa stává Božím chrámem a člověk (i anděl) může jenom žasnout, kolik naděje v tom je. Kolik věcí se začíná měnit k dobrému.
A snad také zkoušel hádat, jestli se tou Mariinou důvěrou nechají lidé nakazit - třeba i za dva tisíce let. Třeba i v nějakém tom zapadlém koutečku světa kdesi na Valašsku. Amen
