Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je Boží trůn; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého Krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.
Vaše slovo buď ano, ano - ne, ne. Co je nad to, je ze zlého.
Matoušovo evangelium 5,33-37
Dobrá rada, nejen pro politiky. Nejen oni dovedou udělat náhle myšlenkové a slovní veletoče. Nejenom oni se snaží mluvit „politicky korektně“, „diplomaticky“, aby nebylo úplně jasné, co vlastně říkají a nemohl je někdo později chytit za slovo, nebo se někomu neznelíbili. Zdá se, že k tomu dochází hlavně tam, kde se slova stávají jen prostředkem, jak dosáhnout moci, nebo něčeho jiného. A když se zjistí, že k tomu je potřeba říkat úplný opak toho, co včera, tak proč to neříkat? Dav voličů snese ledacos. A že to je trapné? Co na tom záleží.
Ježíš po svých učednících chce, aby mluvili na rovinu. Aby se na ně (na nás!) druhý člověk mohl spolehnout. Na jejich slovo, slib, dohodu - i když nebyla nikde podepsaná.
Výše zmíněný verš následuje v kázání na hoře po Ježíšově odmítnutí přísahy. Přísaha se používala pro zdůraznění slibů. „Při všech svatých, teď už to myslím skutečně doopravdy!“ Jakoby slovo bez přísahy platilo méně. Jakoby v některých situacích slova měla menší váhu a bylo potřeba odlišit, kdy už začínají mít váhu větší a mají se brát skutečně vážně. V přísaze se také přivolával jako svědek pravdivosti Bůh - před ním si přece nedovolí člověk lhát. Jiná slova tedy platí v kostele, jiná jinde?
Tak to být nemá. Vaše slovo ať je ano, ano - ne, ne. Slovo jasné a zřetelné. Spolehlivé. V každé situaci. Bez záludností. Co je nad to, je ze zlého.
To neznamená, že člověk nemůže změnit názor. Vůbec ne, ale právě proto, že se tak stát může, je potřeba slova vážit. Mnoho věcí ani není v naší moci ovlivnit („nemůžeš způsobit, aby ti vlas na hlavě zbělal nebo zčernal...“) - proto k jasnosti a důvěryhodnosti slov patří i pokora. Slova mají být jasná a spolehlivá , nikoli silácká. Apoštol Jakub radí: neříkejte „udělám to či ono“, vždyť nevíte, co bude zítra, ale říkejte „bude-li Pán chtít, budu-li navživu, učiním...“ (Jk 4,15) Jasným slovem může být někdy i přiznání, že nevím. Že se budu snažit - ale třeba se to nepovede. Je to lepší, než říct, slíbit a neudělat. Hranice mezi takovou pokorou a obyčejnou výmluvou a neochotou stát si za vyřčeným, i kdyby mě to mělo něco stát, je ovšem velice úzká.
Vaše slovo ať je ano, ano - ne, ne. Proč? Proč vůbec záleží na slovech a na tom, aby si za nimi člověk stál? Třeba kvůli té trapnosti, která vzniká, když člověk převléká kabáty a názory podle toho, co je pro něj nejvýhodnější. Také proto, aby kolem nás bylo víc důvěryhodnosti a spolehlivosti. Pomáhá to k čistým vztahům a vůbec k celkové dobré náladě mezi lidmi. Je dobré, když člověk ví, na čem je.
Slova nejsou hračky, které můžeme používat ke svému prospěchu, dle své libovůle. Pouhým slovem Bůh stvořil svět. I naše slova mají pomáhat k tomu, aby v tomto světě bylo víc pokoje, důvěry, uzdravení… Jinak jsou to slova zbytečná.
