IMG_0124(Postřehy z Irska II. – Veronika Kladňáková)


Po nečekaně tuhé a dlouhé (z irského pohledu) zimě, k nám konečně zavítalo jaro. Až neuvěřitelně dlouhé 4 týdny slunečného a vskutku jarního počasí, které přerušily jen dva aprílové deštíky, se počasí opravdu vyznamenalo. Na Irsko jistě netypicky dlouhá doba stejného a neměnného počasí.

Studená zima, která lámala staré rekordy z roku 1860 v podobě -10°C někde i -15°C, zamrzlé řeky, zasněžené pláže, sníh a námraza na cestách, které se staly klouzačkou a prakticky nesjízdné autem s letními pneumatikami. Nutno vysvětlit, že rozděleni letní x zimní pneumatika zde neexistuje. Takže ptát se, jestli jste si nezapomněli “přezout” pneumatiky, nemluvě o sněhových řetězech, které by se letos v zimě jiste hodily, bylo bezpředmětné.

IMG_0147 Zima se podepsala snad na všech běžných denních činnostech počinaje dopravou, kdy spousta lidí raději zůstala doma a vůbec do práce nevyjela, děti nechodily do školy, neboť učitelský sbor uvízl v 5cm vrstvě sněhu na silnici, zásobování bylo taktéž značně omezeno a co víc, spousta rodin a domů zůstala bez vody. Domnívám se, že termín “nezámrzná hloubka” 1.5 metru pod zemským povrchem, ktery je známý každému stavaři v ČR, je termínem naprosto neznámým v Irsku, a tak veškeré kabelové vedení, zahrnující i rozvod vody, zkrátka doplatil na umístění 15cm pod zemským povrch. Nicméně je jisté, že i když zkušenost to byla tvrdá a nelítostná, je to jakýsi varovný signál, že zima takového rozsahu to byla první po dlouhých dlouhých desetiletích, ale pravděpodobně ne poslední.

I přes škody na majetku, popraskané vodovodní potrubí, přesolené silnice s výmoly a dírami jaké známe i my doma po zimě, lidé unavení a vyčerpaní zimou netrpělivě očekávali příchod jara. Ovšem nejméně dvě skupiny obyvatel si letošní zimu opravdu pochvalovaly. Tou první byly děti, kterým se více než zamlouvalo udělat si extra prázdniny a užít si sněhových radovánek, a tou druhou byli instalatéři a opraváři aut, kteří si na nedostatek práce opravdu stěžovat letos nemohli.